Stany

Budeme se zde věnovat pouze stanům pro běžné použití v outdooru, turistice, horolezectví apod. Právě v této kategorii jsou stovky typů a variant od mnoha výrobců a je dosti těžké se v nich orientovat. V následujícím si provedeme rozdělení podle určitých aspektů, použití a konstrukčních provedení. Většinou se nejedná o přesně vymezené třídy, které byste pak  požadovali ve svém obchodě, ale spíše o souhrn vlastností pomocí kterých se budete lépe orientovat a které Vám pomohou při nákupu. Některá rozdělení nejsou zcela přesná a jistě by se nad nimi dalo dlouze polemizovat.

Rozdělení podle použití

Letní nebo také campingový - i v této kategorii se dají stany rozdělit na dva typy:

Stany do horkého, suchého podnebí.
Stany do horkého podnebí jsou stany určené do letních (subtropických) podmínek. Jsou lehké a jednoduché konstrukce, mívají minimalizované tropiko a upravené proudění vzduchu s větráním tak, aby byla zajištěna cirkulace vzduchu a stan se příliš nezahříval. Vzhledem k danému použití, je velká část vnitřního stanu v provedení síťoviny (moskytiéry) a důležitá je možnost celkového uzavření vnitřního stanu proti vniknutí různých nevítaných potvor.

Campingové stany.
Campingové stany jsou stany pro nenáročné použití, bez velkých nároků na materiály i konstrukce. Jejich zásadní výhoda je ta, že jsou poměrně levné. Jinak už v ničem nevynikají, nejsou ani nejlehčí, ani nejodolnější. U takového “levného” stanu jsou použity také levné materiály, jako vrstvené PE či PVC na podlážku, sklolaminát na konstrukci apod. Takovéto stany nejsou určeny do náročnějších podmínek. Pouze některé modely mají i propracovanější konstrukci a dají se použít i pro třísezónní použití. Pokud však uvažujete o dlouhodobém používání stanu také v měnících se náročnějších podmínkách, pořiďte si raději stan vyšší kvalitativní třídy.

Třísezónní

Nejrozšířenější kategorie stanů, která splňuje nejrozmanitější nároky. Nejedná se o stan který Vám vydrží pouze tři sezóny jak se někteří domnívají, ale stan který si poradí s outdoorovými podmínkami od jara až do podzimu. Většinou mají celoplášťové tropiko, odolávající i velkým náporům vody a větru a také mají lepší tepelnou izolaci. Většinou mají také kvalitnější konstrukci. Důležité u nich je provedení větrání, protože tyto stany musí bezpečně sloužit od parného léta, po studené horské podmínky. Nejsou však určeny do extrémů. Proto také nebývají opatřeny sněhovými límci a chlopněmi, i konstrukce ač odolná, tak v extrému může selhat, ale zase se výrobci snaží udržet váhu na minimální možné hmotnosti, vzhledem k nárokům na snadný transport. Jedná se o nejrozšířenější kategorie pro většinu turistického použití.

Expediční

Pod tento název zahrnujeme stany pro horolezectví, i pro polárníky, do nejnáročnějších větrných a zimních podmínek apod.
Nejdůležitější zde je, použití kvalitnějších materiálů, poctivé zpracování a spolehlivá konstrukce, ale s tím je spojený nárůst ceny a hmotnosti. Vzhledem k tomu, že takovéto stany jsou vaším domovem v té nejhorší slotě a musí odolávat náporům větru, vody a sněhu, nevyplatí se na nich šetřit. Většinou mají velké množství kotvících bodů, více prutů konstrukce, sněhový límec a chlopně, regulovatelné větrání apod.

Rozdělení podle tvaru konstrukce nebo také typu

Jehlan - u nás snad jen trampská a skautská historie, ale i dnes v provedení z lehkých syntetických materiálů a někdy bez podlážky se např. v USA stále prodávají modely jako Megamind (Bibler), Tuk Nuk (Danadesign) či Kiva (Mountain Hardware). Vzdálenější kategorii jsou pak “přírodní” stany jako je tee-pee či český Zubřík, ale to je od běžného outdoorového použití už docela daleko.

Áčko - klasické áčko stále ještě slouží. Většinou ho známe z těžší impregnované stanovky, ale pro turistické použití už to není to pravé. Přesto “pořádně” udělané ačko odolává i náročným podmínkám a při větší velikosti je i docela dobře obyvatelné (Vango CN/ST či Eureka AlpenLite). Dříve to bývaly i stany horolezců do náročných velehorských podmínek, s pevnou konstrukcí, rukávovým vchodem a s vypnutím středů stěn!

Klasická kopule - nejrozšířenější konstrukce outdoorových stanů. Rozeznáváme klasickou jednoduchou kopuli a kopuli s konstrukcí kříženou ve více bodech, tzv. geodetické stany (geodety). Klasická kopule představuje nejběžnější provedení stanů určených na léto a také třísezonních stanů. Do náročnějších podmínek je však tato konstrukce málo stabilní a tuhá. Přesto nabízí dostatečné užitné vlastnosti do méně náročných podmínek, kdy vytvoří dostatečný samonosný prvek konstrukce, dobře a jednoduše se staví a je lehká a levná.

Geodety - u nás je tato konstrukce méně rozšířená, především vzhledem k menšímu rozšíření stanů do nejnáročnějších podmínek. Jinak hlavním argumentem těchto konstrukcí je pevnost a stabilita i v nejnáročnějších podmínkách a také mnohem lepší využitelnost vnitřního prostoru. Zásadní nevýhodou je ovšem vyšší hmotnost, složitost a také vyšší cena. Nejjednodušší konstrukce je  ze tří prutů křížených ve třech bodech. Dále se používá konstrukcí s více křížením a asi nejrozšířenější je konstrukce ze čtyř prutů, křížená v 5 či 7 bodech (viz obrázky).

Tunelové stany - výborná konstrukce díky nejlépe využitelnému velkému vnitřnímu prostoru, jednoduchosti a rychlosti stavby a skladnosti. Nevýhodou je nutnost kotvení, které ovšem v běžných podmínkách není problém a proto na lehké stany je ideální.

Kombinace více typů - jak jste si již možná všimli, tak mnoho konstrukcí není jen přesně jeden typ, ale používá kombinace více typů. Tím stan dosahuje lepšího využití vnitřního prostoru, či stability atd. Nejčastěji je vidět modifikaci áčka s tunelem, či kopule s tunelem a dále provedení různých předsíněk, kdy se připojují k vlastnímu stanu různě konstruované předsíňky či apsidy, na zvětšení užitného prostoru.

Rozdělení podle provedení konstrukce

Jednovrstvé stany - u nás nedoceněná specialitka, s nízkou váhou a malým objemem po sbalení. Problematická je vysoká cena zahraničních výrobků. Mezi nejznámější patří stany firem Bibler a Marmot. Firma VauDe s produkcí jednoplášťových stanů skončila.

Dvouvrstvé stany - nejrozšířenější provedení stanů je s využitím dvouvrstvé konstrukce. Od doby změny materiálu, z impregnované stanovky na neprodyšné syntetické tkaniny, se používá nejčastěji vzhledem k řešení problémů s vnitřní kondenzací vlhkosti. Dvouvrstvý stan se skládá z  vnitřního stanu (ložnice) a tropika. 

Tropiko - u tropika jsou důležité vlastnosti - mechanická odolnost, rozměry, pevné a stabilní spojení s vnitřním stanem a samozřejmě nepromokavost. Podle určení stanu jsou důležité rozměry tropika. U letních a třísezónních stanů stačí tropiko kratší. U stanů do náročnějších podmínek je vhodné, pokud lze tropiko dotáhnout až těsně k zemi, protože pak stan nemusí být vybaven sněhovými límci, které ne každý využije. Každopádně v zimě se hodí i sněhové límce, pro snadnější ukotvení stanu. Velice důležité je provedení spojení tropika s vnitřním stanem. Spojení musí umožňovat regulaci dotažení tropika což je nutné především u PAD materiálu, který s vlhkostí mění své rozměry více než PES. Spojení musí být stabilní a přitom jednoduše ovladatelné i v silném větru. Nejpoužívanější jsou plastové spony. Jednoduše se ovládají i v rukavicích a po zacvaknutí jedné spony Vám již tropiko nemůže uletět. Pozor na to, aby dotahování tropika směřovalo směrem vzhůru! Dotahování směrem k zemi je velice nepraktické, protože při silnějším dotažení se velice těžko ovládá, pokud si stan nenadzvednete! Často se používá uchycení tropika pouhým nasunutím očka na tyčky konstrukce. Takové řešení není příliš vhodné do náročnějších podmínek a mnohdy nebývá ani vybaveno regulací dotažení. 

Materiálově se používají dva druhy materiálu PAD a PES s různými zátěry pro zajištění nepromokavosti. Materiály PAD mají o něco lepší mechanické vlastnosti, ale zase mění své rozměry dle vlhkosti. PES materiály jsou naproti tomu ve vlhkosti stálejší a jsou odolnější proti UV degradaci. Materiál tropika musí také mít dostatečnou mechanickou pevnost, protože zajišťuje použitelnost stanu i v těch nejhorších klimatických podmínkách. Asi nejvýhodnější mechanické parametry mají ripstopové tkaniny s nánosem silikonu. Takové tkaniny jsou velice lehké a přitom mechanicky pevné a odolné UV záření. Jsou však poněkud dražší a použitý materiál (silikon) zabraňuje použití lepených švů, proto se používají především na vysoce kvalitní stany. Někteří výrobci řeší problém s nemožností lepit švy u silikonového nánosu použitím kombinovaného materiálu kde vnější strana je se silikonem a vnitřní s polyuretanem (PU) a s lepenými švy. Nejčastěji používaný materiálem na zátěry je polyuretan (PU). Materiály s PU dosahují přiměřeně dobrých parametrů a jsou jednoduše zpracovatelné a umožňují lepené švy. Výhodné je také požadovat u tropika jednostranný kvalitní zátěr a impregnovanou tkaninu proti nasáklivosti vodou a UV záření. Tato kombinace má lepší mechanické vlastnosti než často používaný oboustranný zátěr tkaniny. Otázka lepených švů ztratila v poslední době na významu, vzhledem k tomu, že dnes mají lepené švy už i ty nejlevnější stany, kde paradoxně pak švy mají lepší nepropustnost než samotný materiál. Mezi zajímavosti patří i možnost oboustranně použitelného tropika, s hliníkovou reflexní vrstvou na povrchu při příliš intenzívním slunci. Otázkou ovšem zůstává postupná degradace materiálu tropika intenzívním UV i IR zářením. Vnitřní pohodu ve stanu ovlivňuje také barva tropika. Čím světlejší stan tím lepší světelná pohoda uvnitř. Světelnou pohodu uvnitř také zlepšuje transparentní zátěr materiálu tropika. Pokud tropiko nelze oboustranně použít, pak je výhodnější transparentní zátěr, který propouští více světla. Výjimkou je spaní v polárních oblastech za polárního léta, trocha tmy na odpočinek je pak vítaná. V posledních letech se u zahraničních výrobců také objevují "okna" z průhledných či dokonce fototropních materiálů, aby bylo vidět ze stanu ven bez nutnosti otvírat vchod a vystavovat se nepřízni počasí.

Ještě otázka parametrů . Solidnější výrobci udávají u svých výrobků hodnoty vodního sloupce nepropustnosti použitých materiálů. Všimněte si, zda používají různí výrobci stejnou měřicí normu, pokud ji tedy vůbec udávají. Ovšem je pravda, že v oblasti nepropustných materiálů a tedy i stanů, je situace podstatně lepší než např. u polopropustných textilií. Pro campingové stany není otázka parametrů až tak důležitá. Ovšem u kvalitních outdoorových stanů už ano. Jde především o to, aby odolnost proti vnikání vody byla dostatečně velká. To vyjadřuje tlaková odolnost udávaná pomocí tzv. vodního sloupce. Jde o odolnost materiálu proti tlaku, který vyvine takto vysoký sloupec vody. Za nepromokavý materiál podle normy ISO 811 se považuje materiál, který má odolnost větší jak 1300 mm vodního sloupce. Většina používaných materiálů má však hodnoty podstatně větší.

U tropika pro běžné použití, když člověk nerad mokne, se tak požaduje nepropustnost 1500 mm a víc. Pokud má tropiko víc jak 2000 mm, nepromokavost materiálu je zaručena. Sucho ve stanu, ale stále ještě nikoliv! Hodně totiž ještě závisí na konstrukci a provedení stanu. Užitné parametry totiž ovlivňuje sklon stěn, míra vodoodpudivosti vnitřního stanu či provední větrání. U podlážky je situace jednodušší, pro výborné výsledky je vhodné, aby měla nepropustnost víc jak 10000 mm vodního sloupce. Běžně však víc než 5000 mm také postačuje. Ovšem je pravda, že po delší době bude mokro stejně všude. Ne sice chybou materiálu, ale vzhledem k tomu, že ve stanu budete “bydlet”, takže při nejrůznějších aktivitách vodu dovnitř stejně dostanete. Opět výjimka jsou stany určené do polárních oblastí, kde podlážka je naopak propustná a suchý sníh pak odebírá vznikající vlhkost ze stanu, do své struktury nebo jsou dokonce úplně bez podlážky.

Vnitřní stan - u vnitřního stanu je důležité provedení vchodů, větrání, vodoodpudivost materiálu a nepromokavost podlážky. Některé stany mají i atest požární odolnosti, respektive omezené (zpomalené) hořlavosti, když vám ho například neposlušný vařič zapálí a máte tak delší dobu na útěk ze stanu. 

Samonosné vs. nesamonosné stany, jak moc je to důležité?

Mezi příznivci outdooru se stalo hitem požadovat samonosný stan. Budiž. Je ale otázkou, zda je to opravdu nutné. Plně samonosný stan má opodstatnění na sněhu nebo v náročném horském použití, kde se ovšem musí stejně a dobře kotvit. Pro letní a tří sezónní stany plná samonosnost není nutná a díky určitému kotvení získáte prostor navíc a také stabilnější “příbytek” kdy vás nepřekvapí ani noční bouřka. Velký vnitřní užitný prostor nabízejí tunelové stany, které se kotvit musí vždy, ale výhody převažují. Jsou lehké, prostorné a snadno se staví.

Konvertibilní stany - také přestavitelné, měnitelné, atd. Stany s možností kombinace více dílů dle předpokládaného využití. U nás nejsou, vzhledem k ceně, příliš rozšířené. V zahraničí lze nalézt několik výrobců.

Rozdělení podle spojení stanu a konstrukce

Stany s vnější konstrukcí - stany s vnější konstrukcí se staví jako celek nebo první tropiko a vnitřní stan se vepne později. Výhodou je velká ochrana vnitřního prostoru při stavbě stanu za nepříznivých podmínek a také konvertibilita vnitřního prostoru. nezanedbatelnou výhodou je také kotvení přímo za konstrukci a tím je konstrukce velice stabilní. Vnější konstrukce je také mnohem výhodnější u jednovrstvých stanů. Nejpoužívanějším způsoben spojení je tunýlek na pruty konstrukce, ale používají se i plastové háčky na zavěšení. výhodou tunýlků je jednoduchost a jejich nevýhodou je rozčlenění plochy tropika, na které lépe drží voda a sníh.Vnější konstrukce se nejčastěji používá u tunelových stanů, ale mnohdy se použije i na kopulovitých či geodetických stanech.



Stany s vnitřní konstrukcí - stany s vnitřní konstrukcí jsou většinou dvojvrstvé stany, kde konstrukce drží tvar vnitřního stanu a přes ni se vypíná tropiko. Způsobů uchycení konstrukce je mnoho. Nejčastěji se používají tunýlky,  háčky a háčky se šňůrkou. Každý ze způsobů má své výhody a nevýhody. Mezi nejčastěji používaný způsob patří tunýlky, kterými se prostrčí prut konstrukce a vypne se. Ideální je pokud je tunýlek kontinuální po celé délce. Pak stačí na jedné straně prut konstrukce vsunout  a na druhé straně ho uchytit. Pokud není tunýlek kontinuální je třeba ho znovu a znovu navlékat. Konstrukce pomocí tunýlků je velice pevná a téměř bezporuchová. Vhodné je, aby tunýlek byl ze síťoviny, aby nebránil cirkulaci vzduchu a také měl vyztuženou dráhu prutu konstrukce, aby při stavbě nedošlo k poškození síťoviny. Pruty konstrukce musí být s vnitřními spojkami, protože konstrukce s vnějšími spojkami hodně zadrhává při protahování tunýlkem. Mezi pěkné drobnosti patří také barevné rozlišení prutů konstrukce a barevné rozlišení tunýlků kam, který prut patří. Často se také používá uchycení vnitřního stanu na konstrukci pomocí háčků. Takovýto systém je velice jednoduchý na stavbu. Stačí vypnout prut konstrukce na něj pomocí nejčastěji platových háčků zavěsit vnitřní stan. Pokud jde o stan do náročnějších podmínek je vhodné mít možnost háčky při poškození vyměnit. Podobně funguje i systém s háčky a šňůrou, kdy se šňůrkou omotává prut konstrukce a zachytává se do háčků. Výhodou tohoto systému je téměř bezporuchovost a nevýhodou problematičtější stavba a stabilita v nepříznivých podmínkách. 

Vlastní konstrukce stanu a materiál nosných částí

Konstrukce dává stanu tvar a zajišťuje jeho pevnost a odolnost. Je to proto velice důležitá část stanu a závisí na materiálu konstrukce a jejím provedení. Rozlišujeme provedení prutů konstrukce s vnitřními nebo vnějšími spojkami. U laminátových konstrukcí, vzhledem k použitému materiálu se používají spojky vnější. U duralových materiálů se používají spojky jak vnější tak převážně vnitřní, které mají výhody při manipulaci s prutem konstrukce. Konstrukce s vnitřními spojkami je také mnohem jednodušeji provizorně opravitelná pouhým přetažením trubičky většího průměru což u konstrukce s vnějšími spojkami není možné. Důležitá je také  povrchová úprava konstrukce, která ovlivňuje její použitelnost v náročnějších podmínkách. Pokud používáte stan i v teplotách pod bodem mrazu, můžete se setkat s problémem kdy jednotlivé spojky k sobě přimrznou. Pomáhá spojky navoskovat či ošetřit silikonem. 

Laminát - velice často používaný materiál na konstrukci stanů nižších cenových úrovní. Výhodou je jeho nízká cena. Používá se na konstrukce spíše jen málo namáhané. Někdy bývá i v provedení plném (minimálně), ale častěji trubkovém, se spojkami a s protaženou pruženkou, jako většina konstrukcí. Pozor na nekvalitní provedení spojek (nekvalitní hliník se snadno ohýbá a železo reziví a špiní) a pozor také na otřepy, štěpení laminátu a možnost jeho zlomení. Toto je velmi častá závada levnějších stanů.

Uhlíková vlákna (carbonfiber) - spíše hypotetická možnost pro českého uživatele. Používají je jen někteří výrobci. Vysoké ceny odrazují. U českých výrobců se nepoužívá.

Slitiny hliníku (dural apod.) - nejrozšířenějším materiálem na konstrukce jsou bezesporu trubky z tvrzené hliníkové slitiny. Ovšem v této velké skupině slitin se ještě rozlišují na klasické a vysokopevnostní. Dále se také rozlišují podle temperování při zpracování, ale vzhledem k situaci na našem trhu myslím, že diskusi na téma zda je lepší T6 díky větším deformacím před kolapsem, než T7 s větší pevností, můžeme s klidným svědomím vypustit. Bohužel totiž budete rádi, pokud se vůbec dozvíte, z čeho ta vaše konstrukce je vyrobena. Konstrukčně jsou vyráběny tyčky konstrukce jako jednotlivé segmenty, spojované vnitřně či vnějškem a stažené vnitřní protaženou pruženkou (opletená “guma”).
Mezi nejznámější high-end modely duralových konstrukcí patří konstrukce od firmy Easton, v pěkném zlatovém eloxu, z materiálu 7075-T9, o průměru 8,64 mm (necelá milimetrová hodnota je tu vzhledem k palcovému měřítku používaným ve výrobě v USA). Pozor ovšem na napodobeniny vzhledu eloxu, ale už ne jeho kvality. Easton má každý segment označený svým logem a nápisem. Tato konstrukce je nejpevnější, lehčí a perfektně opracovaná s vnitřním spojováním, které osobně preferuji, vzhledem k bezproblémovému protahování stanem při stavbě, kde obvyklé vnější spojky se zachytávají.

O kotvení stanu

Zásada je, že všechny stany se musí kotvit. Čím náročnější podmínky, tím více je nutné dobře ukotvit stan. Samonosný stan není snad nutné kotvit o letní noci a za vlahého vánku. Ovšem za letní bouřky, obzvláště na horách, budete rádi za každý kotvící bod navíc. A v náročných zimních podmínkách, budete muset kotvit za vše co bude možné použít. Velice zajímavým konstrukčním momentem je kotvení přímo za konstrukci, kdy stane je pak velice stabilní a materiály stanu nejsou tolik namáhané. Nevýhodou tohoto řešení je složitější manipulace při kotvení. Nouzově se ovšem dá použít i stan jen se samonosnou částí a nesamonosnou předsíňkou, což je nejčastější případ, kdy většinou se vám nepodaří předsíňku ukotvit a jen ji nouzově použít bez kotvení. Je vhodné pečlivě posoudit podmínky použití stanu a dle toho zvážit i jeho spolehlivé kotvení (přes lyže, cepíny, skoby, trubky do ledu, ...), proto stany do náročných podmínek bývají již vybaveny oky na kotvení pomocí sněhových kolíků či cepínů. Pokud stan takto vybaven není je třeba zaimprovizovat a kotvit pomocí náhradních přidělaných ok.

Velikost, rozloha a počet osob

Výrobce udává počet průměrně velkých osob, které tam mohou přespat. Během používání jde spíše o to, abyste si pohlídali dostatečné rozměry stanu, vůči vašim tělesným rozměrům. Pozor také na sklon stěn, protože i při dostatečné délce podlážky a šikmých stěnách se může stát, že budete mít problém s velikostí. Navíc šikmé stěny velice omezují využitelnost vnitřního prostoru. Je třeba také odhadnout použití a předpokládané vnější podmínky. Člověk se zimní výbavou zabere mnohem více místa než v létě. Je třeba také vzít v úvahu zda je stan vybaven předsíňkou, která umožní uskladnění věcí a zlepší využití vnitřního prostoru. Počet osob také ovlivňuje vnitřní klima ve stanu, kde pak dochází ke zvýšené kondenzaci lidmi vydýchané a i vypařované zemní vlhkosti. Důležitý je také tvar vnitřního stanu. U nás jsou tvary jen  velice konzervativní, kdy vrchol “umění” je nepravidelný šestiúhelník, ale ve světě se běžně používá mnohem více tvarů. Každý úhyb a výklenek se dá použít k uskladnění věcí, a tak se zlepšuje i obyvatelnost stanu (ovšem všeho s mírou). Zajímavý parametr je plocha vnitřního stanu, který má mnohem lepší vypovídací schopnost než udání nepřesného počtu osob. Ovšem jako obvykle u nás, není zvykem ji udávat. Zákazník musí zavzpomínat na svá školní léta geometrie a spočítat si plochu sám.

Počet vchodů, apsidy, předsíňky ...

Klíčovou podmínkou uživatelského komfortu je vchod, eventuelně vchody. Možná se to nezdá, ale správně řešený vchod umožňuje dobré větrání, chrání před obtížným hmyzem, nezatéká tudy dovnitř, umožňuje pohodlný pohyb osob ven i dovnitř. Splnit tyto všechny podmínky není vůbec jednoduché. Závisí na jeho umístění, které je dáno konstrukcí. Je třeba také promyslet umístění vchodu vzhledem k půdorysu stanu. V horských podmínkách bývá výhodnější vchod umístěný na kratší stěně půdorysu vzhledem k častému umístění stanu ve svahu. U jiných stanů je pohodlné umístění vchodu v delší straně půdorysu, ale při více lidech ve stanu je to poněkud nepraktické, pokud zde není ještě druhý vchod. U stanů jiných a nepravidelných konstrukcí je mnoho kombinací podle určení stanu kde a jak umístit vchod. Zip vchodu by měl být veden po křivce (nejčastěji tvaru C), protože se tak dá nejlépe regulovat a využít prostor vchodu. Zip by měl mít dva jezdce opatřené poutky pro snadnější manipulaci. Ve vchodu by také neměla chybět regulovatelná moskytiéra pro lepší větrání. Samozřejmostí by také měla být jednoduchá možnost upevnit vchod v otevřené poloze nejčastěji pomocí oček a olivek. U stanů pro více lidí je také vhodné použití více vchodů. Rukávový vchod je vhodná věc pouze do extrému, kde pak ale plní dobře svou funkci.

Na vchod(y), také většinou navazuje předsíňka či apsida. Apsida je pouze bokem vytažený kus tropika a spojený se zemí bez jakékoliv konstrukce. Výhodou je malá váha a jednoduchost. Nevýhodou naopak minimální vnitřní prostor. Předsíňka naproti tomu má nějakou vlastní konstrukci, někdy spojenou s konstrukcí stanu. Tím má i mnohem více prostoru a zlepšuje komfort stanu. Je zde možné vařit, skladovat špinavé či mokré věci apod. Také mnohem lépe umožňuje pohyb osob ven/dovnitř, zvlášť za nepříznivého počasí. Pokud má stan umožňovat komfortnější pobyt v nepříznivém počasí tak se bez dobře řešené předsíňky neobejde. U větších především tunelových stanů může předsíňka sloužit i jako úschovna např. kol, které jsou tak schovány před zraky okolních nenechavců. Zajímavou možností je u některých stanů možnost předsíňku v náročných podmínkách “složit” dovnitř stanu a stan se pak chová mnohem stabilněji, jako stan bez předsíňky. U nás také není příliš rozšířena možnost připojitelné předsíňky. U některých renomovaných výrobců, jsou stany s připojitelnou předsíňkou zcela běžně v nabídce. Člověk si tak může vybrat, zda tentokrát bude předsíňku potřebovat, či nikoliv a dokoupit ji třeba později.

Obal a doplňky

Stan není stále postavený a proto se musí také někam zabalit. Nejlépe do dobře provedeného obalu. Tedy obal, který je dostatečně velký i na běžnou manipulaci, aby stan šel pohodlně zabalit i když nebude přesně složen jak z výroby.  Ideální je pokud je obal o něco větší a velkým otvíráním a opatřen stahovacími popruhy na zmenšení objemu. U některých výrobců se lze setkat i s netradičními obaly, které lze dělit na několik částí či mají rozdělené části na jednotlivé části stanu.

Součástí stanu by měl být také srozumitelný návod s dalšími doplňujícími informacemi ohledně materiálů, údržby a možných oprav. Velice potěší také sada na opravy stanu v akci. tedy malý sáček, kde jsou záplaty na používané materiály, lepidlo a převlečná trubička na opravu konstrukce. A jako další doplňky ke stanům se prodávají podložky pod stan většinou z vrstveného PE, který je velice odolný a podlážka stanu je tak lépe ochráněna před poškozením. Podložka by měla mít přesný tvar jen o malinko menší než samotný stan. Když je rozměrově větší tak slouží jako sběrač vody! Samozřejmostí mezi doplňky by měla být možnost dokoupit náhradní kolíky včetně sněhových a náhradní kotvící šňůry. 

Hmotnost

Váha je až to poslední kritérium při rozhodování, v dané váhové kategorii. Až naleznete dva vlastnostmi stejné stany, pak se dá přemýšlet nad rozdílnou váhou. U nás je rozšířeným nešvarem nejdříve porovnávat váhu, bez srovnání s provedením konstrukce a použitými materiály, o ceně už ani nemluvě. Nejnižší hmotnost je možná u špičkových a drahých stanů, či naopak levných a málo odolných. Horní hranice hmotnosti je dosažena u levných camping stanů a pak u velice odolných expedičních stanů, do opravdu nejnáročnějších klimatických podmínek.

Na závěr pár rad k výběru a nákupu stanu

Poté co si uvědomíte a srovnáte požadavky na stan, který byste potřebovali, zamíříte do obchodu. Vyberete si tedy z katalogových údajů a parametrů a pak zde často narazíte na problém. Totiž ten, že pokud stan neznáte, tak ho vždy chtějte postavit a prohlédnout. Obrázek z katalogu Vám neřekne vše. Problém je i ten, že jen několik v tomto ohledu fundovaných prodejen je vám schopno stan postavit a předvést. Eventuelně se poptejte kamarádů a známých, kdo má podobný stan, zda by vám neumožnil stan si pořádně prohlédnout a nezodpověděl i pár dotazů. Uvidíte, že se tak dozvíte mnohé informace, které vám v obchodě z katalogu nikdo neřekne.

Během stavby si všímejte všech detailů a uvidíte, že jich nebude málo, kterých jste si v katalogu na obrázku nevšimli. Rozhodnutí o způsobu uchycení konstrukce ke stanu není jednoduché ani jednoznačné, takže závisí na tom, čemu dáváte přednost. Jednoduché jsou plastové spony, ale mohou se poškodit. Tunýlky na protažení poskytují větší tuhost konstrukce, ale měly by být po celé délce v jednom kuse, aby stavba byla jednoduchá, rychlá a nemuseli jste si dávat pozor na protahování tyček každým kouskem tunýlku zvlášť. Řešení s provázkem a háčky je rychlé, jednoduché a relativně bezporuchové, ovšem problematičtější na stavbu a použití v náročnějších podmínkách. Podle předpokládaného použití by také měla být úměrná výška nepropustné podlážky na bocích stanu a také dobré možnosti regulace větrání. Důležité je také provedení vchodu. Asi nejpohodlnějším provedením vchodu je provedení ve tvaru C. Dost rozšířeným nešvarem u českých stanů je například nutnost rozepínat dva zipy, než se člověk dostane dovnitř, když stačí jen jeden, při spojení vchodu i moskytiéry. Podívejte se i na drobnosti, jako jsou odkládací prostory, geometrie podlážky a zkosení stěn, či možnosti zavěšení věcí dovnitř stanu (svítilna, odložení a sušení věcí…)

U konstrukce se poptejte na možnosti oprav a výměny poškozených segmentů (u laminátových konstrukcí není na škodu ihned nějaký ten náhradní segment zakoupit). Jinak u značkových konstrukcí, chtějte potvrzení o výrobci například pomocí loga na segmentech konstrukce. U tropika si prohlédněte kvalitu švů, podlepení, olemování okrajů a zakrytí zipů. To vše svědčí o solidnosti provedení stanu. Nezapomeňte zkontrolovat vypodložení a uchycení kotvících bodů, které jsou v silném větru velice namáhány. Informujte se na záruku, možnosti oprav a zakoupení náhradních dílů a příslušenství jako jsou náhradní kolíky, kotvicí šňůry, ochranná podložka k podlážce či sněhové kolíky. No a poté vám již nic nebrání, pokud jste se stanem spokojeni, si pořídit přesně takový stan jaký potřebujete.

Ještě jedna rada na závěr. Nevybírejte jen z nabídky jednoho výrobce. Při prohlídce výrobků od více firem si všimnete mnohých detailů, které by Vás nemusely napadnout. Navíc ne všichni máme stejné požadavky a úpravy u výrobce nejsou možné, nevyhýbejte se pak ani malým vlastním úpravám. Uvidíte, jak moc se tím stan zútulní, pokud budete mít možnost uložení věcí kam chcete, či zavěšení svítilny tak, abyste v noci dobře viděli.

K tématu: Jelikož nás velmi často "bombardujete" dotazy týkajících se problémů okolo stanů, rozhodli jsme se věnovat nejčastěji se objevujícím problémům a dotazům samostatný příspěvek Stany - problémy, opravy a další.

---

...návrat zpět | všechny články autora: J.Hotmar