Tábornické nádobí I.

Dávno pryč jsou časy, kdy traper, chtěje si uvařit večeři, pouze rozevřel pytel s moukou, udělal v ní důlek, v důlku zadělal těsto a na rozpáleném kameni napekl placek. U nás jsme dlouhou dobu vystačili pouze s tím, co nabízely armádní sklady - s hliníkovým ešusem, lžící a polní láhví ve „filcovém“ obalu. Otevření železné opony přineslo převratné změny i do sortimentu tábornického nádobí.

Ešus
Klasický trojdílný ešus (spisovná podoba „jídelní miska“ se příliš neujala) se skládá z velké nádoby o obsahu 1,25 l, menší nádoby litrové a víčka 0,5 l. Uvedené údaje se vztahuje k celkovému obsahu nádob, užitečný obsah je ale asi o čtvrt litru menší. Celá souprava tedy stačí na přípravu pokrmu pro dva nepříliš náročné jedlíky. V ešusu můžeme vařit jak na otevřeném ohni, tak i na všech druzích vařičů. Hliník je dobrý vodič tepla, nádoba se rychle zahřívá, ale obsah se může lehce připálit. Ešus lze drhnout pískem, přesličkou, drátěnkou nebo rejžákem aniž mu nějak zvlášť ublížíme. Ešus nemytý zvenčí posledních dvacet let dostane navíc velmi působivou patinu.
V poslední době se hodně mluví o škodlivosti hliníku na zdraví člověka a od používání hliníkového nádobí se postupně upouští. Oponenti této teorie, k nimž se z vlastní dlouholeté zkušenosti přikláním, uvádějí, že obavy z poškození zdraví jsou poněkud přehnané, zvlášť, když se nádoba používá jen občas - o víkendech a několik týdnů v létě o prázdninách.

Nerezové nádobí
Nedůvěra v nezávadnost hliníku vedla k vývoji nových typů nádobí. Začaly se objevovat různé typy nerezových jídelních souprav v rozdílné kvalitě, velikosti a provedení. Až na jedinou výjimku - nádobí od firmy VAR - jde o dovozové zboží. Jsou to buď výrobky značkových firem jako je například TATONKA, nebo kempinkové sety původem z východu, které jsou sice často cenově mnohem přístupnější, ale bývají vyrobeny z velmi tenkého nerezového plechu a někdy jsou i nevhodně kombinovány s plastovými držátky. Nehodí se proto většinou pro použití na otevřeném ohni. Výhodou je, že se tyto soupravy skládají z většího počtu kusů misek a bývají v provedení pro 1 - 4 osoby.
Jaké jsou výhody a nevýhody nerezového nádobí? Potravinářská nerez je naprosto zdravotně nezávadná, nereaguje s kyselými nebo jinak agresivními složkami potravin. Na druhé straně nerez vede špatně teplo a doba ohřevu a množství spotřebovaného paliva je tedy větší Některé firmy tento nedostatek řeší poměděním spodku nádoby. Měď je velmi dobrý vodič tepla, ale občas se z nádoby „svléká“, třeba jen po půlročním nepravidelném používání. Za zmínku ještě stojí tzv. „sendvičové“ nádobí, které distribuuje firma VAR. Jedná se o kombinaci hliníku a nerezi, která slučuje dobré vlastnosti obou materiálů, jako je lehkost, tepelná vodivost, zdravotní nezávadnost a poměrně přijatelná cena.

Kotlík
Nepostradatelným pomocníkem při přípravě jídla v přírodě bývá kotlík. Tady budeme muset ještě nějakou dobu setrvat u tradičního hliníku. Nerezové kotlíky o obsahu kolem 5 l a v dostupné cenové relaci na našem trhu zatím prostě nejsou. Jaká je tedy nabídka hliníkových závěsných nádob nad ohniště nebo pro vaření na vařičích? Především jsou to tradiční tří a pětilitrové kotlíky, které se dodávají s pánví a úchytkou. Je třeba mít na paměti, že tzv. „třílitrový“ kotlík má ve skutečnosti obsah nádoby jen 2,5 l , dalšího 0,5 l připadá na pánev a užitečný obsah nádoby je ještě asi o 0,25 l nižší. V kotlíku tedy uvaříte maximálně 2 l guláše. Podobně u pětilitrového kotlíku připadá na nádobu jen asi 3,5 litru! Existuje ovšem i typ hliníkového kotlíku o obsahu nádoby téměř celých 5 l. Dodává ho firma VAR a je, pokud je mi známo, největší nádobou svého druhu na našem trhu. Víko neboli poklice je plochá, nedá se na ní smažit jako u předchozích typů a dno je oblejší. Výběr vhodného tvaru kotlíku závisí na tom, co a kde budeme vařit. Pokud použijeme vařič, je stabilnější ploché dno, pro ohřívání vody na přírodním ohništi užijeme kotlík s oblým dnem.

(pokračování)

Autor: Zuzana Poláčková
Foto: Petr Karásek

© Malý Průvodce 2001

...návrat zpět | všechny články autora: Z.Poláčková  Článek je ze seriálu: Nádobí